KATOVSKÉ PARADOXY
1. MÁ TO NA HÁKU.
Vězte, že neplatí u nás v mučírně toto rčení. Každý poslušný jest a pokyny naše plně respektuje.
Většinou musí. Též přes noc chvilka k rozmýšlení je poskytnuta. By promylseti si každý mohl, zda NA HÁKU cokoliv druhého dne plánuje mít.
Prozradím: dobře promýšlejí všichni a spolupráci jsou svolni.
2. ZPÍVÁ FALEŠNĚ.
Dvojsmyslem to zavání, já oba smysly zde rozebrati se chystám.
+Zpěv falešný ve smyslu lhaní. Jsouc pokusy takové zde u nás často, leč dlouhého trvání nemají.
Po chvíli trpělivosti, každý rád zpívá, co požaduje právo útrpné.
+Zpěv falešný ironicky, neb do rukou se nám i skladatel dostati může. Noty ovládá a falešného zpěvu u druhých odhadnouti umí dokonale. Zde paradoxně sám falešně pěje.
3. PROTÁHNOUT KOSTRU.
Do Fitka jakéhos, mladí jinoši a panny raději chodí, než aby k nám zavítali. Nemajíc tam potřebnou pěči a pozornost, které u nás by se jim dostalo.
Malou reklamu si dovolím a lidu oznámím, že nový SKŘIPEC jsme z peněz městských zakoupili.
Sledujte pozorně SLÉVOMAT plánovaný, pět prvních z lidu prostého i měšťanského stavu ZDARMA si kostru natáhnouti u nás bude.
4. NASTAVIT UŠI.
Naplno potvrditi se dá, že u všech ta slova platí. Bedlivě je každý nastavuje, přítmí je u nás a každé slovo se tudíž snaží odsouzený lapat.
Že jsou v těle lidském dráhy životní ,vzájemně propojené , to známo jest již dávno. Já potvrdím to a příklad uvedu:
Když železa jsme počali žhaviti do běla a s pomocníkem se bavili, kde přikládat budem na tělo lapky chyceného, škubat se začal v poutech přeukrutně. Přitom známo o něm, že hluchý jest od početí.
Tudíž i on uši nastavoval bedlivě, neb o něj se jednalo.
5. KRVE BY SE V NĚM NEDOŘEZAL.
Již déle marně pátram, kdo z lidu ta slova vypustil, co znamenati mají. Nestalo se nám, že by pravdivá byla.
Dokonce i pomocníci moji, neškolené osoby v anatomii, vždy dostatečné litry krvi vyloudili z každého.
Naprostý nesouhlas prohlašuji z podobných slov spojených v poblouznění mysle a to:
Z CIZÍHO KREV NETEČE.
U nás všichni jsou cizí, za měsíce a roky ni jeden případ zaznamenán nebyl, že by netekla. A zápisy podrobné vedu poctivě.
6. NEZNÁ BRATRA.
I to lid prostý přehnal, když tvrdil a tvrdí neustále mezi slovy svými.
Vezte, že všichni BRATRA ZNAJÍ zde u nás a ani k prvnímu stupni mučení dojíti nemusí. Potvrzují jej i ti, co bratra nikdy neměli.
Naopak, ti jenž jej mají, rádi nám zvěstvují, kde ponocuje a nachází se.
7. LEZE TO Z NĚJ JAK Z CHLUPATÉ DEKY.
Toť další z paradoxů, nám zde neznámých. Potvrzené v statistikách dlouhodobých mám, že vzdáleně platiti toto úsloví pochybné může na 0,1% účastníků procedůr našich.
A pokud by v každém městě či obci kat dlouhodobě setrvával a hlavy napravoval, k změně úsloví by v zemích Českých jistě došlo:
Leze to z něj jak z chlupaté deky by značiti mohlo, že rychle a kvapem činí, či hovoří.
Tak jak u nás to konají všichni.
Toť jen malý výčet KATOVSKÝCH PARADOXŮ, pokračovati v nich se chystám i nadále, ať lid náš v obraze se nachází.
8. JE JAKO UTRŽENÝ Z ŘETĚZU:
Toť věru i mistra kata pobavilo. Tak slyšte:
Kdo u nás řetězem připoután, jest to navěky. Jen pokud ruka katova by klíčem otočila, volný by byl.
Kupodivu i druhé u nás platí:
I ten, co ke zdi řetězem napevno připoután, velmi často se metá a chová jako utržený z řetězu. Marná je snaha jeho, ale pobaví nás vždy.
9. ŤAL DO ŽIVÉHO:
Oblíbená to moje fráze, neb dvojsmysl v sobě skrývá.
Fyzično může býti zasaženo, když kat tne. Útroby, či údy pocítí nástroj ostrý.
Mou duši však oblažuje duševno, kdy kat ťal do živého jen slovem . Účinek se v tváři nešťastníka objeví a slova táto jsou naplněna.
10. OLEJ DO OHNĚ PŘILÉVÁ:
Opět paradox vysoké hodnoty.
Odsouzený spoután, čekajíc na právo útrpné a mistr kat.
Oba mohou olej do ohně přilévati, každý po svém a každý pro toho druhého přilévá.
Kat je lépe na tom, neb jeho přilévání do ohně většinou přeukrutný řev provází /nikoli kata/.
Naopak odsouzený, pokud zapírá a olej tak do ohně přilévá, maximálně mistra kata NASRATI může.
Ten vyhodnotí jeho činnost a sám přileje, ať učiněno za dost.
11.-MÍT KRÁTKOU PAMĚŤ:
Rozporuplná slova, v katovni úsměv vyvolávají.
I neštudovaný pomocník můj, jenž HLOUPÝ VÉNA se zove, umí paměť navracet.
Též příklad uvedu:
Kovář z Podolí / Alzheimera v sobě skrýval a na něj se vymlouval/, na mučidlech mu Véna tak mistrně paměť vrátil, že písař brka měniti nestačil a pergameny mnohé popsány byly.
12. MÁ DLOUHÉ PRSTY:
I prostý člověk zří, že to blud bludů.
Mimo katovnu nalezne se občas vyvrhel jakýsi, o kterém se takové řeči vedou.
U nás je každý má, ktož ze skřipce sleze. Nevyvolávají slova tato podivení, neb bežná jsou, tak jako dlouhoprstí v katovni.
13. UMÍ V TOM CHODIT:
Lide Český, co jsi to vymyslel za rčení? Nevěřícně hlavou kroutím.
O ctihodném měšťanu Filípkovi, šly tyto zvěsti. O městskou kasu se staral.
U mě následně skončil. A já, zvědav, jak v tom umí choditi, ŠPANĚLSKOU BOTU jsem mu připravil.
A věru , ani zbla pravdy jsem zde neshledal. Ni měšťan Filípek zde u nás v tom chodit neumí.
Poutníče, vidíš sám, jaké nepravdivé a rozporuplné zvěsti po kraji chodí.
Já další připravím, ať v obraze jsi…
14. NASEKAT MNOHO CHYB:
Co slovo, to pošetilost.
Pod rukama mi velké množství zadečků mladých pannen prošlo, když mrskány byly,za myšlenky i činy hříšné.
Já každé řádně nasekal BEZ CHYBY a vždy ku prospěchu věci.
Rodiče jejich, v hojné míře mi vždy děkovali a platnost rčení popřeno tak bylo.
15. MÁVL NAD TÍM RUKOU:
Připoutal jsem, zlosyna jednoho konopným provazem tak, že rukama ani o píď pohnouti nedokázal. Říkám mu, že pokud pravdu hbitě vyjeví, mnohem mírněji se na něj nazírati bude.
A hle. Malý zázrak se stal.
Byť napevno svázán, MÁVL NAD TÍM RUKOU.
Tak mě to, věru, pobavilo, že jsem i od pálení železem ten den upustil. A žertýř jeden, den oddychnout mohl.
16. POSUNUL LAŤKU VÝŠE:
Snad ze sportu proniklo toto rčení. Já naplno jej odmítám!
Kde by dospělo mé řemeslo, když držet by jsem se toho měl. Za rekordy se honil.
Odsouzení , zde mučeni, též by k posunování laťky výše, jistě sdílní nebyli.
17. OBČAS TO ZASKŘÍPE:
Jistě sedlák nějaký mezi lidem to rozšířil, když nenamazal kola svého vozu.
Napínací kladky, panty, kolovrat skřipce i jiná soukolí u nás tiše chodí, neb přepečlivě se o ně staráme. Promazáváme a od krvi čistíme. Zbytky kůže odstraňovány pravidelně.
Ať mistra kata nebere sobě do huby, lump nějaký proradný řka, že přiznati se dávno ráčil a kat s podomky pokračoval, protože za skřípot slova jeho nezachytil.
18. TÁHNI:
Hanlivě k odchodu může nabádati, též k pracovní činnosti, když potáhnout předmět má se . Ni jeden výraz u nás nezaznívá.
Slova neslušná v mučírně místo nemají.
Vstřícni jsme ke každému .
Kat i pomocníci s úsměvem pracují, by nálada veselá byla. Odsouzený se též v takovém prostředí lépe cítí a vypovídá. Kde veselá mysl, tam i dílu se lépe daří, rychleji hotovo.
Slovo TÁHNI, zvláště na skřipci z úst odsouzeného, toť provokace jasná.
19. PROSADIL SI SVOU…
Svobodná vůle je ve větší či menší míře dána měšťanům i chudině. By každý, i v malém, prosaditi svou si mohl.
Paradox v katovni nastává, zhyne-li lump při mučení, aniž by se přiznal- prosadil svou…Leč v tomto případě prosadil svou rovněž kat.
20. KOUSNUL SE DO JAZYKU.
Toto rčení jest velmi hojné mezi lidem. A též hojně využíváno jest.
Život usnadněný mají ti, jimž kat jazyk vytrhnul. Ti nemusí banovat a svoje slova nevhodná zpět bráti.
To si myslí i všichni kati.
21. NATŘEL MU TO.
Před Bohem a katem všichni jsou si rovni. Tudíž i zde by platnost slov měla být. Já však dím, že není tomu tak. Zcela popřeno tvrzení je u pomocníků mých.
Když se vězni boky páliti chystáme, tím že mu je olejem natře…ne jednou, ale 2x mu to natřel.
Tak cítím to já a za pravdu mi i lecjaký zlosyn dá, neb porovnáti může. Mnozí zde páleni za sucha byli a později též po natření olejem. A rozdíl badatelný. Známo je, že kdo maže, ten jede…
22. NEMÁ PÁTEŘ.
Kat za břicho se popadá. I u bezpáteřních měšťanů, jenž do katovny zavítali, páteř poměrně lehce nalezena byla. Skřipec lepší rentgenu. K zázračnému jevu u nás dochází.
Bezpáteřní se po právu útrpném na páteřní proměňují.
23. NEVDĚK SVĚTEM VLÁDNE.
Toť věru pravda pravdoucí.
Kolikráte, když jsem chtěl odsouzenci odchod ze světa ulehčiti a slovem mírným ho povzbudit, do prdele mě poslati ráčil.
Obdobně při právu útrpném, kdy přiznat se stačilo. Slovem mírným a slušným jsem oznamoval a byl častován odpudivými výrazy. Nechci je zde ani citovati. Vždyť na úd se ani nepodobám vzdáleně.
Zvlášť citlivě platnost rčení vyznívala v rámci tzv. KATOVSKÉ DIETY /+.
Pobožnost ženščin urozených vniveč přicházela, jak mi z hladomorny lály. Přitom za úbytek tuků tělesných ruce i nohy mi líbat měly.